referát do přírodopisu

Popis: Kapradiny mají mnoho druhů (např. Nephrolepis exaltata) a všechny vyžadují světlý stín a vysokou vzdušnou vlhkost. Pak se jim bude dařit a budou skvěle doplňovat interiér našeho bytu. Ve své domovině žijí ve stínu vysokých stromů, nebo ve štěrbinách kůry stromů.
Umístění: V době vegetačního klidu by měly být umístěny na chladném stanovišti. V zimních měsících jim může škodit příliš vysušený domácí vzduch, proto přeneseme kapradiny do chladnějšího prostoru. Jinak mají malé světelné nároky.
Zálivka:. Vyžaduje středně bohatou zálivku. Během vegetace musí být zemina stále vlhká, ale ne přelitá. V přírodě kapradiny většinou najdeme na vlhčích stanovištích, ale ne přemokřelých. Kapradiny jsou stejně citlivé k úplnému vyschnutí kořenových balů jako k jejich delšímu nadměrnému přemokření. Rostlinám velmi prospívá rosení.
Hnojení: Hnojíme je velmi opatrně a protože rostliny výživu potřebují, prospívá jim každoroční přesazení do výživného substrátu s vysokým podílem humusu.
Množení: Množí se výtrusy, ale mnohem častěji dělením trsů rostlin.
Poznámky: Kapradiny mohou napadat červce a štítěnky. Jako ochrana slouží některé insekticidy, ale lépe je potírat listy ředěným lihem. Mšice odstraníme potíráním mýdlového roztoku.

referát do přírodopisu

Slepice

Chování a potřeby slepic:

Slepice potřebují kurník, a to jak ochranu proti šelmám, nepříznivému počasí a větru. Protože slepice špatně snášejí teplo, je třeba, aby se do kurníku dostalo výlučně ranní slunce. Kurník se dá postavit ze dřeva nebo zděný. Pokud je to jen trochu možné, je vhodné stěny kurníku izolovat, to znamená použít dvě vrstvy dřeva mezi nimiž se nachází izolační materiál. Toto opatření zabrání průniku velké zimy a extrémního horka. Vnitřní stěny kurníku natřete barvou na beton. Čím hladší budou stěny a podlaha, tím lépe. Spáry a dírky jsou živnou půdou pro bakterie a cizopasníky a nikdy se nedají pořádně vyčistit. Prodyšnost je také velmi důležitá, zatuchlý a vlhký kurník způsobí onemocnění. Čerstvý vzduch je naopak životně důležitý. Větrání lze zajistit různými způsoby. Nejjednodušší větrání u malého kurníku je pomocí několika šoupátek pod hřebenem střechy, umístěných nejlépe proti sobě, aby vzduch mohl volně proudit. Je to potřeba udělat tak, aby otvory byly vysoko nad hřady, protože průvan může být slepicím osudný. Jinou možností ventilace je jedno nebo více okének s jemným pletivem, otevřených po celých 24 hodin. Za mrazu je třeba taková okénka uzavřít. Na dno kurníku dejte vrstvu ostrého písku nebo nařezané slámy. Nepoužívejte neřezané seno nebo slámu, protože by se mohli omotat kolem nožek. Při výrobě dveří a při určení výšky kurníku si uvědomte, že tam budete muset denně chodit.

Rozmnožování:

Kohouti bývají plodní od zhruba 7 měsíců a slepice může snášet vajíčka od 4-6 měsíců věku, nicméně kvočnou, tj. slepicí natolik duševně vyzrálou, aby vyseděla vejce a postarala se o kuřata, se však stává až později (kolem 12 měsíce). Páření probíhá tzv. naskočením kohouta. Zatímco se kohout na slepici přidržuje zobákem, dojde k spojení kloak obou zvířat a přenosu spermií, které si slepice uloží do semenných schránek a opakovaně je využívá. Proto může slepice ještě 14 dní po spáření snést oplodněná vejce. Slepice však nesnášejí vejce pouze po páření, v reprodukčním období v nějaké úžeji vymezené části roku jako je tomu u většiny ostatních ptáků. Tato vlastnost byla šlechtěním potlačena, takže snášejí i vejce neoplozená a to obvykle po celý rok.
Po snesení oplozených vajec začíná období kvokání, kdy slepice přestane snášet, neústupně sedí na vejcích a nechce je opustit; chceme-li ji vejce odebrat, reaguje zlostně. Kvočna taky přijímá málo krmiva a často vydává kvokavé nebo naříkavé zvuky, může působit jako by byla nemocná. Na břiše slepice vzniká hnízdní nažina, tj. místo bez peří, díky kterému se zlepší přenos tepla ze slepice na vejce. Sezení na vejcích (kvokavost) trvá asi 21 dní, u větších vajec o 1-2 dny déle, z menších vajec se líhnou kuřátka dřív. Jejich pípání, kterým se kontaktují s matkou, lze slyšet už den před vyklubáním. Líhnutí trvá několik hodin a probíhá pod tělem kvočny. Po vyklubání kuřat kvočna mladé po asi 6-7 týdnů vodí sem a tam, aby jim ukázala jejich životní prostor. Kuřata se od ní učí nápodobou správnému chování. Při hrozícím nebezpečí, chladu či dešti je kvočna schovává pod sebe do teplého peří. Kvokavost byla u mnohých plemen šlechtěním potlačena.
Počet vajec, které slepice za život snese je dán počtem jejích vaječných buněk, který zůstává od narození slepice fixní. Výkonné nosnice tuto zásobu spotřebují během několika let, méně výkonné nosnice můžou snést vejce i ve velmi vysokém věku (ojediněle např. i v 10 letech). Obvykle však po dosažení 5-6 let slepice již téměř vejce nesnáší nebo snáší málo a nepravidelně, v této době také přestává být plodný i kohout. Slepice snesou nejvíce vajec v prvním snáškovém období (cyklu), které je ukončeno pelicháním, což je periodicky se opakující období přirozeného fyziologického klidu, kdy u slepice dochází k výměně peří a slepice nenese; trvá asi 1-2 měsíce. Ve druhém snáškovém cyklu snáší slepice méně vajec, která jsou však větší než vejce z prvního cyklu, takže výsledná hmotnost všech vajec z prvního a druhého cyklu je prakticky stejná.

Čím se živí slepice:
Slepice je všežravec. Dává se jí zrní (směs pšenice, ovsa, kukuřice a ječmene, někdy doplněná semínky slunečnice), zelené krmení (bobuloviny, např. ostružiny nebo maliny; zelenina, např. salát, brokolice, mrkev, nať cibule nebo česneku, jetel, vojtěška, mladé kopřivy, tráva, pampelišky; nebo ovoce, např. jablka či hrušky), hledá si taky žížaly, ponravy, slimáky a různý hmyz.
V obchodech je k dostání grit (vypálené a pomleté skořápky ústřic, které obsahují vápník nutný k tvorbě skořápky) a kamínky na trávení, které slepici v žaludku pomáhají rozmělňovat potravu. Základ krmení v chovech bývá kompletní krmivo, které bývá k dostání ve formě sypké směsi nebo granulí. Denně by se slepicím mělo dávat 30-100g této potravy, v závislosti na výdeji energie a na druhu plemene. Důležité je zajistit slepicím přístup k čerstvé studené vodě. Slepice spotřebují dvakrát více vody než krmiva. Pokud jsou slepice žíznivé, nesnáší. Slepice jež si celé léto pochutnávají na trávě a běhají venku, snášejí vajíčka s lákavými sytě žlutými žloutky. Pro mnohé z nás je důležitý i samotný fakt, že se mají dobře, což se o slepicích z klecových chovů, které se po celý život téměř nemohou hýbat a pařáty jim zarůstají mezi dráty, opravdu říci nedá.

Zelený výběh pro šťastné slepice a dobré vejce

Mohou–li slepice celý den oždibovat trávu, mají vejce krásně tmavožluté žloutky a čisté skořápky.

Stejně jako pro člověka je i pro drůbež zásadní, zda dobře jí a má dost pohybu. Pro jednu slípku bychom měli mít zhruba 20–30 m2 výběhu. Trochu méně určitě nevadí, ale klíčové je, aby byl výběh travnatý a slepice měly trávu k dispozici od jara do zimy. Pokud máme starý, pevně založený trávník, pak nápor několika kurů určitě vydrží, my nebudeme potřebovat vertikutátor a navíc bude náš „green“ průběžně hnojen. Jinak doporučuji menší zelené výběhy, které musíme střídat. Slepice jsou v hrabání hodně zdatné a z většiny zelených ploch zakrátko udělají hliněný mlat.

 

 

V kurníku nesmí chybět hřad (bidlo)

S trochou vynalézavosti a samozřejmě i nějaké té investice uděláme pěkný kurník z jakékoliv kůlny. Kurník musí být suchý, měl by mít okno (pokud možno na jihovýchod) a možnost větrání, aby v něm v létě nebylo vedro. Pokud chceme vajíčka i v zimě, je třeba zařídit v něm nějaké topení, aby teplota neklesala pod 10 °C.

Něco z vlastních zkušeností:

·       moji rodiče pouští a poklízí slepice v 6. hodin ráno

·       ve 15.30 slepice poklízí a sbírají vajčka

·       když je tma tak je taťka popřípadě mamka zavře

·       Jinak se mohou slepice volně pást sbírat žížaly atd.

·       a když nějáká slepice pře letí plot tak se jí přistřihnou křidla 

·       když je nějáká slepice starší tak ji taťka zabije aby pak nezdechly

A takto to chodí pořád.

Zdroje: http://cs.wikipedia.org/wiki/Kur_dom%C3%A1c%C3%AD#Rozmno.C5.BEov.C3.A1n.C3.AD

http://www.ireceptar.cz/zvirata/ptaci/jak-chovat-slepice-rady-pro-zacatecniky/

Mamka a taťka

Softwarové licence

Softwarové licence

• Adware – programy, které mají integrovanou nepříjemnou reklamu
• Cardware – autor žádá uživatele o zaslání pohlednice
• Donationware – autor žádá uživatele o příspěvek na své konto nebo na dobročinné účely
• škola Demo – funkčně nebo časově (trial) omezená verze komerčního software, která se šíří zdarma
• škola   Freeware – software, jehož užívání je naprosto zdarma
• Shareware – software, který lze volně distribuovat a zdarma vyzkoušet, pro další používání je třeba zaplatit
• Abandonware či orphanware – program, který již není výrobcem prodáván ani podporován, leč je tolerováno jeho šíření neoficiálními kanály

Zdroje:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Softwarov%C3%A1_licence